Waldorfská pedagogika

Základy WP byly položeny na začátku 20. století a staly se součástí proudu reformních pedagogických hnutí. Kromě waldorfských škol k nim patřily také např. Freinetova „moderní“ škola, Jenská škola, Montessori škola apod. Snažily se reagovat na tehdejší pojetí školy, ve které učitel ovládal žáky bez ohledu na osobnost a skutečné potřeby žáků, předával jim neživé, knižní vědomosti, v nichž výuka byla striktně frontální a hromadná a důraz byl kladen na mechanické memorování učiva.

Podnět k založení první waldorfské školy vzešel od Emila Molta, spolumajitele a ředitele továrny Waldorf-Astoria, který požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků. Ten zformuloval základní principy a cíle školského systému, v němž se důraz klade na rozvoj duševních předpokladů dítěte v souladu s jeho psychickým i tělesným vývojem, v němž se učení považuje za umění, které dítěti pomáhá odhalovat, poznávat a milovat svět kolem něj.

Hlavním cílem waldorfské pedagogiky je probudit zvídavost a vlastní svobodný zájem o vzdělávání. Směřuje k pěstování tvořivosti, tolerance, společenské zodpovědnosti a otevřenosti ke světu. Snaží se spojovat poznatky s prožitkem, dovedností a vlastním postojem.

Výuka je zaměřena na všestranný rozvoj dítěte – podněty stejnou měrou působí na rozvoj rozumu, citu i vůle. V dětech se posiluje schopnost spolupráce místo soutěživosti a schopnost začlenit se do kolektivu a společnosti.

Výuka hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách, což jsou dvouhodinové bloky, které se střídají v několika týdenních cyklech. Podobně jako v projektové výuce se děti lépe soustředí a hlouběji se ponoří do tématu. Průběh epochy se ještě dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, které se vztahují k vyučovacímu tématu. Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách.

Významným prvkem ve výchově je prožívání řádu, rytmu, přírodních cyklů a svátků. Prolínají se do utváření učebního plánu, rozvrhu hodin a oslav. Vedou k vnímání biorytmů, spojení s přírodou a budují v dětech pocit sounáležitosti se spolužáky, učiteli i rodinami.

Posláním Waldorfské školy je vést děti k poznání sebe sama a vychovávat sebevědomé a svobodomyslné osobnosti, které jsou připraveny nést svůj úkol a aktivní prací přispívat k proměně a utváření světa.